ADÉLA KOVAČIKOVÁ, ZŠ AŠ, KAMENNÁ 152- OSOBNÍ STRÁNKY ŽÁKYNĚ=)

Malá, krásná, prostě naše Aš

Něco z historie Aše

Aš je nejzápadnější město naší krásné České republiky. Že Aš leží na západních hranicích našeho státu už hned říká, jaký asi mělo město složitý historický vývoj. Aš je kolonií města Chebu. Do čtrnáctého století v Aši vládl rod pánů z Neubergu. Konečně první písemná zmínka o Aši byla nalezena v listině Jindřicha z Plavna z roku 1270. Roku 1331 daroval český král Jan Lucemburský část Ašska jako jakýsi dárek Albrechtu Neubergovi. Ašská šlechta podléhá drobné válce kolem roku 1355, následně rozprodává svůj majetek a odchází z Chebska. Kolem 14. století získává sňatkem střední a severní část Ašska rod Zedwitzů z ne moc vzdáleného Elstru. Zedwitzové byli výbornými hospodáři a politiky. Území samostatného Ašska dokázali bránit až do 18. století. Dokázali zde udržet evangelistické vyznání náboženství. Svobodné ašské panství se stává útočištěm protestantů, kteří s sebou přinášejí řemeslnou zdatnost. Od poloviny 17. století se zde začal těžit cín a bylo tu mnoho mlýnů, pil a pivovarů. Aš bylo také textilní město, o čemž jsme se učili i my ve škole. Dále se Aš napojovala na železniční trať => průnik do světa. Stavělo se v Aši mnoho textilních továren, které dávaly práci až 13 000 dělníkům. Do dnes se bohužel skoro ani jedna továrna nezachovala a komíny, které byly vidět z dálky, už tu také nestojí.

( Čerpala jsem z neoficiálních stránek naší milé Aše a tímto také děkuji tomuto webu, že historii města zveřejnil a nemusela jsem se s tím patlat úplně sama).

Současnost

V dnešní době je Aš úplně něco jiného, než to bývalo. Kdyby byl stroj času a někdo by s tímto strojem cestoval z doby před 100 lety do roku 2006, tak by nevěřil, že je v jednom a tom samém městě. Je tu mnoho nových budov, nově zpravené silnice, celkem změněné náměstí, sochy přestěhované jinam, skoro všechny stromy jsou pokácené, atd. . Když jsme si prohlíželi dobové fotografie, většinou jsme ani jeden z nás nepoznali, kde je to vyfocené. Poznáte více v přiložené fotogalerii a následujícím článečku ,,ÚKOL PRO NÁS Z TOHO VYPLÝVAJÍCÍ".

Úkol pro nás z toho vyplývající

Měli jsme za úkol se pokusit vyfotografovat stejné místo v Aši, jaké je na starých fotografiích, které nám pan učitel půjčil. Většinou jsme se nemohli pořádně domluvit s kamarády spolužáky, z jakého úhlu pohledu a na jakém místě přesně je náhodná fotografie vyfotografována. Například, jsme měli vyfotit Evangelický kostel. Většina z nás ho nemohla najít a pak nám všem došlo, že kostel už tu delší dobu není. Nebo také socha Martina Luthera nebyla k nalezení, jelikož na ni nedávno spadl strom a socha byla odvezena pryč, ale kam, to netuším. No prostě to nebylo úplně jednoduché, ale docela se to dalo zvládnout. Doufám, že jsme se všichni z naší skupinky pod dohledem pana učitele Šatry s úkolem poprali dobře. Na závěr pro vás mám kraťoulinkatou básničku, kterou jsme napsala, když už jsem z té historie Ašska byla celá zblblá. Kdo mě zná dobře, tak si asi myslí, že jsem blázen a básnička na mě moc nesedí. Já jsem se sama sobě taky dost divila.

ZÁVĚR HISTORIE A SOUČASNOSTI AŠE

O historii a současnosti Aše by to bylo pro dnešek vše,
začala jsem z toho všeho skládat verše.

Pro mě je to výjimka,
Protože nejsem žádná K. J. Erbenka, ale Adélka.

Snad se vám to líbilo,
tak hrozné ani složité to povídání o Aši zase nebylo.

V jiném článku vám jindy ukážu,
že o všem možném psát snad většinou dokážu.

Horčí bylo dát dohromady fotky,
nevim, nevim, jestli nedostaneme pětky.

Stejně jako moji kamarádi,
snažíme se, aby vypadalo, že slohové práce a úkoly děláme rádi.

Pravda to skoro nikdy není,
pro některé by bylo lepší spinkání, hra na počítači a randění.

Áďa